Základní úvod do napájecích kabelů

Elektrické kabely se používají již více než století.

V roce 1879 americký vynálezce Thomas Edison omotal jutu kolem měděné tyče, provlékl ji železnou trubkou a poté ji naplnil bitumenovou směsí, aby vytvořil kabel. Tento kabel položil v New Yorku a byl průkopníkem podzemního přenosu energie. Následující rok vynalezl Angličan John Cullen elektrický kabel s bitumenem impregnovaným papírem.

V roce 1889 položil Angličan SZ Ferranti mezi Londýnem a Deptfordem 10 kV olejem impregnovaný papírem izolovaný kabel.

V roce 1908 vybudovala Británie kabelovou síť 20 kV. Elektrické kabely našly stále širší uplatnění.

V roce 1911 Německo položilo vysokonapěťový kabel 60 kV, což znamenalo začátek vývoje vysokonapěťových kabelů.

V roce 1913 vyvinul německý vědec M. Horchstein fázově stíněný kabel, zlepšující vnitřní rozložení elektrického pole a eliminující tangenciální napětí na izolačním povrchu, což je milník ve vývoji elektrických kabelů.

V roce 1952 Švédsko položilo 380 kV ultra-vysokonapěťový kabel v elektrárně na severu a realizovalo aplikaci ultra-vysokonapěťových kabelů. Do 80. let 20. století se vyráběly silové kabely extra vysokého napětí 1100 kV a 1200 kV.